Berne popisuje i postoje vůči světu a v nazírání sama sebe, které jsou ve

své podstatě existenciální.

* Depresivní postoj ­ I'am not OK, you are OK.

* Nihilistický postoj ­ I'am not OK, you are not OK.

* Autoritativní postoj ­ I'am OK, you are not OK.

* Zdravý postoj ­ I'am OK, you are OK.

Vybíral (2000) uvádí, že si podle Harrise všechny děti zkusí pozici prv–

ní. Za pomoci rodičů se přesouvají dále k druhému a třetímu postoji ­ já ne–

jsem v pořádku a ty rovněž ne a já jsem v pořádku a ty nejsi. V dospělosti

mají možnost získat i čtvrtý zdravý a vyrovnaný postoj vůči světu ­ já jsem

v pořádku a ty rovněž. Hodně lidí ale ustrne ve vývoji a k nejvyšší pozici

se nedostane.

Kulturně specifické syndromy a duševní poruchy

Carson a Butcher (cit. podle Atkinson, 2003) uvádějí jednu velmi zají–

mavou věc. V některých kulturách se vyskytují syndromy nebo duševní po–

ruchy, které jsou typické jen pro danou kulturu a neodpovídají žádné kate–

gorii uvedené v DSM–IV (Diagnostic and Statistical Manual of Mental

Disorders). Např. v Japonsku se objevuje syndrom taijin kyofusho, který se

vyznačuje příznaky intenzivního strachu, že tělo jedince znechucuje, za–

hanbuje nebo pohoršuje druhé. Ve východní Asii je to jiný syndrom tzv. la–

tah, což je nadměrná citlivost vůči vzniku náhlé hrůzy, chování připomína–

jící trans. Vyskytuje se nejčastěji u žen středního věku. Amok  označuje

v Malajsii, Laosu, na Filipínách a Papuy–Nové Guiney introspektivní zadu–

manost následovanou násilným chováním, perzekučními bludy, ztrátou pa–

měti a vyčerpání. Nejčastěji se vyskytuje u mužů.

Pojetí identity je značně kulturně závislé, přestože existují univerzálie ve

formování identity (např. význam vazby pro dítě, přijímání ostatními, sebe–

potvrzovací tendence atp.). Proto, aby byl člověk ochoten tolerovat a přijí–

mat odlišné „identity“ a jedince z odlišných kultur, musí mít vytvořenou

vlastní zdravou identitu. Stejně tak může mít kultura vliv i na specifický vý–

skyt syndromu či duševní poruchy.

20